Zprávy Kamily Růtové ze stáže v Barceloně

Vzdělávání / 15. 9. 2021 / Kamila Růtová

I přes veškeré covid nepříjemnosti mám to obrovské štěstí, že se mi podařilo odjet na stáž do Institutu del Teatre v Barceloně. Po nekonečném vyplňování všemožných papírů a po stresech z odjezdu teď konečně sedím na pláži, nechávám se hřát sluníčkem a jsem připravena začít prohlubovat své taneční schopnosti v cizí zemi. Ale pěkně popořadě.

Po strastiplné cestě z letiště (kdy se automat rozhodl nekamarádit s mou platební kartou a já si nemohla koupit lístek na autobus - tímto děkuji záhadnému pánovi v červeném tričku za půjčení 4 EUR) a po ještě strastiplnější cestě na ubytování (už nikdy nejdu pěšky 2km s 25 kilo těžkým kufrem, i když se to zdá jenom kousek!), jsem se konečně dostala do mého nového dočasného domova v centru Barcelony. Zpocená, unavená a dojatá. Hned první den byla nutností návštěva pláže a konečně hurá do postele dospat všechny předešlé rozlučkové dny.

Následující den přináší další dobrodružství. Po prohlídce budovy školy zjišťuji, že by se sem náš milovaný Duncan vešel nejméně třikrát, zorientovat se je ale poměrně jednoduché. Co se týče covid opatření, při příchodu je vám měřená teplota a roušky jsou povinností i při hodinách (bohužel i tanečních). Erasmus koordinátorka mi konečně vysvětluje rozvrh, ale z jejího přednesu vyplývá, že je vlastně úplně jedno kam přijdu a kam ne. Konkrétně mi říká, že je to “no importa”. Jakýkoliv systém se v tom radši najít ani nesnažím.

První volný víkend v Barceloně = čas na památky. Sagrada Familia, Casa Batlló, Ciutadella Park, Museu Nacional d’art de Catalunya a spousty dalších. Je skvělé vidět naživo místa, o kterých jsme si vyprávěli na hodinách výtvarného umění. Vzpomínám si, jak jsem seděla v lavici, koukala na fotky a toužila jednou ta místa vidět naživo. A teď je to všechno opravdové. Toulat se po španělských uličkách s hlavou zabořenou v mapě je zatím jedno velké dobrodružství, ale za svůj první malý úspěch považuji to, že už dokážu sama trefit na pláž (dokonce i nazpátek domů!) bez pomoci google map a bez zmateného rozhlížení se po ulici.

Zážitky prvního školního dne

Pokud se v rozvrhu píše, že hodina začíná v 8:30, Španělé to automaticky čtou jako: Hodina začíná až si stihnu dát kafe, hezky se obleču, popovídám si s kamarády a pochlubím se svým novým kolem. To znamená, že od 8:30 tu v lavici sedí jen Erasmus studenti a hodina doopravdy může začít v 8:50.

Během teoretické hodiny o nasvícení divadelní scény se s prosbou v očích otáčím na své nové spolužáky a ti se mi snaží pomoct (opakují stejnou větu pomaleji, stále ve španělštině.) Téměř nikdo z nich neumí anglicky a tak naše konverzace končí spíše pantomimou. No importa. Hlavní je, že jsme se pochopili.

Začíná přestávka a já nadhazuji otázku, kde si tady můžu koupit oběd. Následuje poměrně dlouhá přemýšlecí pauza a poté odpověď: “Nemyslím si, že už je čas oběda.“ Je mi tedy vysvětleno, že půl jedné je ještě brzy a školní kantýna vaří od tří odpoledne. A tak si trochu smutně vzpomenu na naše dlouhé polední pauzy a poté se přesouvám na další hodinu.

Po skončení školy se všichni rozutíkají na svých kolech nebo motorkách domů a já opět mířím na pláž vstřebat všechny nové zážitky.

 

Tento web využívá k poskytování služeb, personalizaci reklamy a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s využitím souborů cookie.

Souhlasím