Bývalý tanečník Národního divadla a Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Kryštof Šimek se na začátku školního roku stal novým uměleckým vedoucím Pražské taneční konzervatoře.
Ve svých sedmadvaceti letech je vskutku mladým šéfem, svůj věk ale považuje za výhodu.
Zavedl dva nové předměty: Finanční gramotnost (je si vědom, že spousta tanečníků se rozhodne po škole zkusit to na volné noze), nauka o výživě (setkal se mezi svými spolužačkami i členy rodiny s anorexií a chtěl by změnit pohled na vážení).
Jak vás vaše vlastní zkušenosti inspirovaly pro tuto pozici?
Zavedl jsem dva nové předměty. Jeden je finanční gramotnost, protože spousta tanečníků se rozhodne zkusit to po škole na volné noze. Druhým je nauka o výživě. Sice ne osobně, ale mezi svými spolužačkami i členy rodiny jsem se setkal s anorexií a chtěl bych změnit pohled na vážení. Studenti prvního až čtvrtého ročníku se nebudou muset vážit. Potom už je to nutné, například kvůli partneřině. Mým cílem není poukázat na ty „tlusté“, ale snažím se vyvarovat toho, aby byl někdo až příliš hubený. Kontrola váhy nebude veřejná a naměřené hodnoty mi studenti nemusejí ukazovat, zapisují si je sami. S těmi, kdo by měli nějaké problémy, se můžeme pobavit o způsobu stravování nebo cvičení. V tomto věku je velmi jednoduché kvůli nešetrnému přístupu zabít jejich lásku k tanci a byl bych rád, aby až budou školu opouštět, tanec pořád milovali.
- Myslíte si, že by se tyto dva předměty uchytily i na naší konzervatoři? Přijdou vám tyto předměty důležité?
- Adéla Červová: Myslím si, že pro všechny mladé lidi je důležité znát finanční gramotnost. Pro nás jako tanečníky, kteří se většinou chceme tanci věnovat na volné noze, je to ještě důležitější. A proto si myslím, že u nás na škole by to mohlo být například v posledních dvou letech, abychom mohli být v klidu a rozhodnout se, co chceme po škole dělat s vědomím, že známe všechny důležité informace.
- Adéla Červová: Nauka o výživě: Věřím, že na baletní konzervatoři je veliké množství problémových studentů z hlediska anorexie. U nás na škole tím, že se neberou takové ohledy na váhu, si myslím, že je to mnohem lepší, a proto bych spíše u nás na škole zavedla tuto tematiku skrze workshopy.
Berete jako pedagog v potaz individualitu každého studenta?
U některých ano, úplně u všech je to ale těžké. Mám například studentku, která je velmi šikovná na choreografii, tak jsem jí zadal úkol, ať vymyslí choreografii pro svou třídu. Jednoho studenta zase zajímá výtvarné umění, tak připravoval kostýmy. Ne každý student je ale z hlediska tanečního projevu výjimečný a nesmíme zapomínat na to, že je důležité vychovávat i sborové tanečníky. Všichni nemůžou být sólisté. Měl jsem spoustu kolegů, kteří byli ve sboru spokojení, a když měli naopak nějakou větší roli, necítili se ve své kůži.
- Jak byste odpověděli na tuto otázku vy?
- Adéla Červová: Já jako pedagog se chci věnovat všem svým studentům individuálně. Ať je student nadaný na choreografii, nebo na umění. Věřím, že individuální přístup ke každému žákovi vede k jeho rozvoji jak u sólistů, tak i sboru. V současném tanci musí být člověk něčím výjimečný, musí vyzařovat vlastní energii, aby se dopracoval do tanečních skupin či mohl začít sólově. Proto je individuální přístup na prvním místě ve výuce.
Zpracovala: Pavla Řezníčková, 6. ročník
Online workshopy
Minule jsme se bavili o přenášení tanečních představení online formou. O tom, zda a v jakých případech může tanec skrze obrazovky fungovat. Já bych navázal opět na online prostředí, tentokrát s problematikou vedení workshopů online.
K této myšlence mě přivedl nadcházející online workshop Ohada Naharina, který proběhne ve dvou možných termínech: 20.–23.12. a 27.–30. 12. (https://www.gagapeople.com/en/workshop-dancers/).
Jde o zhruba tříhodinové bloky Gaga taneční metody. Hodiny by podle anotace měly být zaměřené na průzkum nejnovějších tanečních metod Ohada Naharina, rozšíření obzorů a zlepšení tanečních schopností. A skrze jejich repertoár se účastníci mají soustředit na čistotu formy.
V této souvislosti mě napadá, jak online workshop vést, když se přihlásí zájemce, který s danou metodou nikdy v životě nepřišel do kontaktu a je to pro něj tedy něco úplně nového.
Nedávno také proběhlo několik online lekcí Lindy Kapetaney, které byly věnovány různým improvizačním principům. A v současnosti probíhá blok lekcí vedený Jozefem Fručkem, jenž je zaměřen na Zero Forms (ustálená cvičení objevená v rámci projektu Fighting Monkey). Mají perfektní technické zázemí.
Na základě těchto událostí a současné situace jsme rozvedli debatu k tématu, jaké překážky klade online prostředí na vedoucího workshopu, potažmo pedagoga a studenta/zájemce.
Debatovalo se o tom, že osobní přítomnost na sále mezi lidmi je pro začátečníka mnohem příznivější. Z hlediska učení se od ostatních a možnosti lepší motivace. Dále se diskuze posunula k faktu, že účastník workshopu je v podstatě sám za sebe, tudíž zde nelze hovořit o žádném rozvoji spolupráce. Online prostředí se tedy soustředí na rozvoj jedince samotného.
Dalším podnětem pro diskuzi byla role lektora. Mluvilo se o nevýhodách pozorování a zhoršené kvality zpětné vazby účastníka.
Posledním tématem byla přístupnost takovýchto akcí. Zejména z pohledu financí jsou workshopy (i v online formě) studentům hůře dostupné a studentské slevy lze na takových akcích spatřit opravdu zřídkakdy. Na druhou stranu jsou v době pandemie díky online formátu workshopy se světovými umělci a choreografy mnohem přístupnější, což je asi nejvýraznější pozitivum na celé situaci.
Tímto jsme diskuzi dovedli do konce.
Zpracoval: David Králík
Online umění
V období koronaviru přešla spousta živých setkání diváků s tanečníky z divadel do online podoby. Ačkoli šlo o velký zásah do světa umění, pracovní povinnost, ale také povinnost zachovat opravdové poslání umělce nezahálela a objevila nová řešení pro přenesení kultury mezi diváky. Objevila se spousta úplně nových tanečních představení, která zažila premiéru prostřednictvím online přenosu. Stálá představení, která se stihla realizovat ještě v divadelním prostoru s diváky, také vyzkoušela novou audiovizuální formu přenosu. Příkladem může být choreografie La Loba od Lenky Vagnerové, která dále v této formě připravuje představení Gossip. Ráda bych zdůraznila, že i několik let staré představení nebo taneční filmy se objevily na tanečních portálech, třeba na webu Tanečních aktualit, a taneční kritici se o ně začali znovu zajímat. Zájem vzbudil například taneční film Smoke (1995).
Myslíte si, že by se tato forma „online umění“ mohla v budoucna zdát dostačující pro oblast kultury? Proč ano a proč ne?
Co dělá živé umění tak důležitým a vzácným?
Je na online přenosech i něco dobrého? Pokud ano, co je to?
V tomto období, kdy je pro člověka hlavním komunikačním prostředkem pouze internet, stráví na něm více času než v běžném životě. To dává současnému umění možnost dostat se až k uživateli, ke kterému se současné umění, tedy i současný tanec, předtím nedostal. Velký počet těchto představení otevírá možnost i nezkušenému divákovi seznámit se současným tancem z pohodlí domova. Diváci si nehledají inscenace v divadlech, jak to bylo původně, nyní si tanec hledá diváka, a tím plní své poslaní i přes omezení osobního kontaktu.
Na proslavené stránce NETFLIX se začínají objevovat velmi zajímavá videa právě o současném tanci. Jde o sérii tanečních dokumentů sdružených pod názvem MOVE, které mohou být pro nezasvěceného diváka klíčové k pochopení ojedinělého vyjádření prostřednictvím současného tance.
Zajímavou analogií je stránka DRAMOX, která vznikla prostřednictvím inspirace právě stránky NETFLIX na základě omezení živé divadelní kultury – divadel. Jsou zde uváděny divadelní hry.
Mohla by existovat podobná databáze i pro tanec?
- stránka/forma přenosu pro současný tanec, podobně jako vznikl dokumentární seriál MOVE na stránce NETFLIX?
Může být nakonec tahle nebezpečná doba pro současné umění zároveň přínosem hlavně pro Českou republiku, která není dostatečně vyvinutá v tomto oboru? Pokud ano, čím?
Záznam z diskuse
Padla zde spousta krásných myšlenek tanečníků, ze kterých vyplynul pohled na tanec jako na rituál. Komplexnost představení neklade důraz pouze na pohyb, který je možný přenášet i online formou, důležitá je zde atmosféra, příprava, napětí, divák, sdílení a vzdělávaní se skrze diskutování. „Když se namaluju a hezky obleču do divadla, těmito přípravami dávám představení vyšší důležitost a podtrhuji ho, dělám ho zásadnějším ve svém bytí.“
Živé představení nelze nahradit, přesto se ptám, jakou možnost má současný tanec v neustálém plnění svého poslání i v této omezující době. Dokument je prostředkem pro pochopení nebo informování o čemkoliv. Možná by se mohl stát současný tanec uchopitelnějším pro nezasvěceného diváka právě spojením tanečního filmu (nesmíme zapomínat na rozdílnou formu filmu a záznamu inscenace) a dokumentárního pořadu jakožto návodu. I v této době je neustálé vzdělávání se v různorodém odvětví umění stěžejním, a to ať už pro novou formu umění, nebo formu již nám známou.
„Bylo by přínosné, kdyby vzdělání tanečníků/choreografů bylo v dnešní době obohacené poznáním principů filmu. Aby choreograf měl pojem o tomto prostředí a případně mohl natočit taneční film. Avšak podle mě výuka teorie je v tomto směru bezpředmětná, jako funkční bych považoval praxi a spojení například se studenty FAMU. Jedině tak může přijít obohacení a tvůrčí činnost k oběma stranám.“
- David Králík
V diskusi se promítla myšlenka: „Nezapomínejme také na zkušené diváky nebo diváky z řad tanečníků.“ Možná hledáme a příliš vyžadujeme stále nové. Pojďme se zkusit učit a inspirovat například i z již starého. Pro vysvětlení mé teze přikládám úryvek z textu Taneční zóny. Celý text a taneční film najdete v odkaze.
Úryvek textu Taneční zóny
Zpracovala Žaneta Musilová, 6. ročník