Poslední říjnový víkend se Simona Bednaříková, Veronika Helclová, Amelie L. Janáková a Eliška Perutková spolu s Honzou Malíkem zúčastnili celostátní přehlídky tanečních souborů mládeže a dospělých “Tanec, tanec…“, která se koná od roku 1977 a po dvacáté proběhla v městském divadle v Jablonci n. N. S pověřením MKČR ji pořádá NIPOS-Artama. Studentky zhlédly dva večerní bloky choreografií (celkem 24), které postoupily z krajských kol českých regionů. Mezi choreografkami těchto děl už jsou mj. také pedagožky - absolventky naší konzervatoře.
Duncanovská čtveřice absolvovala dva dopolední pedagogické semináře s Magdalenou Rellichovou, neformální diskuze a závěrečný rozborový seminář nad zhlédnutou tvorbou s Honzou Malíkem a dalšími členy lektorského sboru. Naskytla se jim také příležitost redakční praxe, do přehlídkového zpravodaje připravily krátké texty jako ohlas či recenze na jednu z choreografií – viz níže.
Závěrem byla s pořadatelem předběžně domluvena možnost účasti na 39. celostátní přehlídce dětských skupin tance v Kutné Hoře. Bude se konat v květnu 2023.
Simona Bednaříková:
Návštěva celostátní přehlídky tance nám poskytla několik zkušeností. Jednou z nich bylo právě psaní recenze na vybrané představení, které jsme měli možnost zhlédnout v Městském divadle. Pro mne to byla úplně první zkušenost se psaním nějaké taneční kritiky vůbec, proto jsem to brala jako výzvu, ale nakonec jsem při psaní zjistila, že mě to vcelku baví, a myslím, že by bylo fajn tuto práci dále rozvíjet. Mít svůj názor a umět ho projevit, ať už objektivně, neutrálně nebo kriticky je důležité. Další věcí, kterou jsme si mohli vyzkoušet, byla zpětná vazba, a to už určitým tvůrcům, choreografům, kteří svá díla uváděli. To pro mne byla možná ještě větší výzva než již zmiňované psaní. Tvořit dialog s choreografem, často také pedagogem souboru může působit až odvážně, každopádně já jako studentka tanečního oboru jsem byla neskutečně ráda, že náš osobní názor byl brán naprosto profesionálně a tvůrci jej brali velmi vážně. Této zkušenosti si velmi vážím a děkuji za ni. Být brán vážně vzhledem k naší malé zkušenosti v tanečním oboru je celkem málo viditelné. Přesto si myslím, že jako studenti 5. ročníku už máme k inscenacím co říct. A tak s námi bylo i zacházeno. Dialogy byly velmi prospěšné jak pro nás tak i pro tvůrce.
Studentky také udělily svoje speciální interní ceny.
Studentská Cena Elišky pro dílo Memento (Studio ELPÉ, Příbram, ch.: Štěpána Nlasa Mfuta)
Studentská Cena Veroniky pro dílo Hledej smysl v nesmyslu (Studio Magdaléna Rychnov u Jablonce n. N., ch.: Magdaléna Rellichová)
Studentská Cena Simony pro dílo Maagal (Studio Magdaléna Rychnov u Jablonce n. N., ch.: Ludmila Rellichová)
Studentská Cena Amelie pro dílo Dotěrné (ZUŠ Vodňany, ch.: Miluše Šindlerová)
Síla okamžiku (ZUŠ Červený Kostelec, ch.: Blanka Rejholdová)
Do prostoru vchází první dvě tanečnice, rozsvěcí se kuželové světlo. Rázem zprudka zazní tón hudby a tanečnice padá k zemi. Spouští se síla okamžiku. Stejně jako toto slovní spojení, tak i choreografii vystihuje jakýsi krátký časový interval či bod časového úseku. Ostrost, rychlost a dynamiku pohybu střídají klidné pasáže. Na scéně se objevují působivé duety, ale stěžejní je také vztah tanečnic ve skupině. Celou atmosféru tohoto dílka doplňuje černý kostým podtrhující „sílu“ zmíněnou v jeho názvu. Na závěr musím vyzdvihnout zvolený pohybový materiál, který děvčata našla skrze improvizaci a propojení s hudbou, a právě to jim umožnilo autenticky vystihnout danou situaci. Ukázaly tak divákovi, jak pomíjivá a rychlá tato síla okamžiku může být. Veronika Helclová
Hledej smysl v nesmyslu (Studio Magdaléna Rychnov u Jablonce n. N., ch.: Magdaléna Rellichová)
Choreografie pěti mladých dívek, ačkoli na začátku temnější a záhadná, mi i tak zanechala příjemný pocit po jejím zhlédnutí.
Interpretky v celém průběhu využívaly celý prostor jeviště, pracovaly ve skupině, v páru a ve vztahu s jednotlivcem a zbytkem skupiny.
Nejdominantnější částí těla byly paže, které je vedly do pohybu a rozvíjely jejich pohybový materiál. Úžasnou věcí byl jejich oční kontakt, a to na sebe sama, ostatní, jejich periferie a vnímání scény.
V závěru tvorby je zde využití kouřového dýmu, který osvěží danou situaci. Tanečnice využívají nasvícené diagonály a vrací se k motivu s pažemi s kterým pracovaly na začátku, tím mě osobně v celé tvorbě krásně provedly a zacyklily mi tím smysl v nesmyslu.
V úplném závěru bych ráda poukázala na dobře zvolenou hudbu, která choreografii podpořila a byl v ní vývoj i dynamika. Jako v celém díle samotném. Amelie Lea Janáková
Maagal (Studio Magdaléna Rychnov u Jablonce n. N., ch.: Ludmila Rellichová). Dílo obdrželo Cenu poroty.
Choreografii otevírá velmi silný obraz světelného kruhu a jedné tanečnice. Ačkoliv pozorujeme na scéně taneční sólo, na horizontu vidíme skupinu dívek, která obraz a jeho atmosféru uceluje. Téma choreografie je velmi silné a citlivé, každopádně, dívky byly tématu velmi oddané a jejich provedení bylo naprosto autentické. Můžeme vidět naprosto dokonalou práci ve skupině, proměnlivost sól, duetů nebo i kvartetu. Skupina dýchá jako jeden. Jednoduchost pohybu a jeho provedení je velmi precizní. Choreografie plyne prostorem stejně jako hudba, která vážnost tématu podporuje v každém aspektu. Scéna působí velmi temným dojmem, světla jsou užívána velmi střídmě a naprostou souzní s jednoduchými kostýmy. Velmi silný okamžik choreografie je skupinový kruh, kde tanečnice fungují jako celek, je z nich cítit síla, podpora a důvěra. Ke konci choreografie je využito i slovo, kde dívky sdělují divákům jména žen z koncentračního tábora. Myslím, že tato choreografie nechala v divákovi velký dojem. Děkujeme za něj. Simona Bednaříková
Stvořeni k tvoření (Parau Parau, Jablonec n. N., ch.: soubor)
Choreografie Stvoření k tvoření byla jednou z těch, co mě velmi překvapila a nadchla. Měla jsem z toho pocit obrovského štěstí, klidu a pobavení. Obohacení projekce v choreografii, za doprovodu jemné jednoduché hudby či zvuků a jemného světelného designu, které dotvářely celek choreografie. Tanečníci měli velmi osobité kostýmy spolu se šálou v jedné části. Velmi bych chtěla vyzdvihnout skupinovou práci tanečníků, souznění s hudbou a celkovou energií choreografie. Jak už jsem psala na začátku, osobně mě nejvíc nadchla projekce, která byla velkým obohacením celé choreografie. Celkové prostorové vnímání a práce s prostorem byla velmi dobře využita. Eliška Perutková