Simulovaný soud
Po dobu říjnových podzimních dnů jsme ve třetím ročníku připravovali simulovaný soud (Moot Court). V naší škole zažívají žáci přípravu a nervy právníků už po třetí. Přesto, že nešlo o nic nevratně závažného, jsme byli napnutí a nervózní, co to šlo. Každého, minimálně v soudní síni, přepadly vtíravé myšlenky a pocit jemného strachu.
Ach, ano. K prostudování a k přípravě jsme toho neměli věru málo. Nejvíce se zapotily tři výborně připravené soudkyně, pernou přípravu měli i naši státní zástupci s obhájci. I přes záplavu informací a papírů se finální soudní den, který připadl na pátek 22. října, velmi zdařil a vžili jsme se do vážnosti situace s připraveností řádně argumentovat.
Ráda bych vás, milí čtenáři, lehce seznámila s naší prekérní situací. Zřejmě nás zajímala záležitost znásilnění a hrátek v teenagerském kolektivu, proto jsme si vybrali případ s názvem NEVINNÝ ŽERT. V něm plnoletý mladík údajně osahával svou spolužačku a narušoval její osobní svobodu. V soudní síni nám však každý svědek tvrdí trochu jinou skutečnost, dívka je celá v šoku a mladík se projevuje jako klasický rošťák. (Zde bych ráda upozornila na skvělou přípravu naší poškozené a našeho obžalovaného a jejich vžití se do rolí. Děkujeme, byli jste věrohodní!)
Tak a co teď? Ano, na první pohled se zdá být zřejmé, co bychom udělali, jaký rozsudek bychom ustanovili, jak bychom mládence potopili. Ale zkusme pracovat se všemi důkazy, zkusme nemít jen jeden názor, který nám podstrkují státní zástupci. Zkusme se oprostit od toho, že všichni kluci jsou nechutní prvoplánoví jedinci. Pracujme i se spisy a okolnostmi.
Neútočím na vás, jen chci, abyste si zkusili představit nás s hlavou do všech stran.
Nejspíše vás nenadchnu, ale rozhodla jsem se s vámi nesdílet rozsudek. Dle mého názoru byl spravedlivý, ale kdo ví. Nechme si jen zážitek uchovaný v paměti, třeba pro další souzení v běžném životě. Zkusme si z toho něco vzít. Nebuďme zaujatí, přemýšlejme o životě ostatních. O okolnostech, kterými si procházejí. Nejsme soudci, nemusíme být stále spravedliví, ale buďme čestní a hlavně LIDŠTÍ!
Na závěr bych za celou třídu poděkovala našemu vždy připravenému, vždy nastartovanému nás svým humorem srazit na kolena a ne jen to, ale hlavně ochotnému kdykoliv pomoci, učiteli Petru Galovi.
Ale prosím, tady zdaleka nekončíme. Co bychom si počali bez naší lídryně Zuzany Jurové z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Ta nás prováděla celým procesem a byla zde celou dobu při nás a pro nás. Opravdu děkujeme za špičkovou spolupráci a připravenost. Bez Vás bychom tam stáli jak pecky.
Chceme to zažít znovu? Nevím, jak vy, ale já nikoli, dalšího stresu netřeba. To ale neznamená, že nejsem vděčná za to, co jsem měla možnost vyzkoušet. S čistým svědomím však předávám tuto práci právnickým osobám. My s vámi sice nechceme spolupracovat, ale potřebujeme vás. Vydržte to s námi!
Nastávající třetí ročníku! Teď to bude na vás, těšte se!
Viktorie Krausová
